Sladké je zámecké žití,
byť malá je zahrada zámecká-přece zahrada,
růže se sami naklánějí v utržení,
zámecká tabule jim voní.
Volám tě,zahrado zámecká,
chtěj má chodidla!
Zbarvené stromy tě chrání
a říkají:jdi dál,
oni vědí,co chceš.
Překvapen najdeš vodu
a přece víš,žes ji hledal,
voda přijímá tvé tělo,
jsou spolu domluveni-ta kapalina se sluncem,
hrají si s tebou jako s balónkem.
Zastavuje se čas,přidá se celá obloha,
v noci pak,když ve své posteli
u zámeckého okna usínáš,
říkáš si:ať se mi něco hezkého zdá.