Na stěžni židle seděl sám

A prázdný stůl byl jeho oceán

Talířek s párkem záchranný byl člun

On porci života z něj žvýkal rozvážně

Ten starý kapitán snad někdy lhal

Však kapsy plné pravdy měl

Holými prsty chytal rybky mastnoty

Pod sluncem žárovky se hřál

Od větru rychlíků měl ošlehanou tvář

V šedinách trpělivost čekáren

Mlčky si se svým párkem povídal

Zbytečná slova topil ve vousech

Když projedl se ke konci

Za obzor stolu pohlédl a věděl

že všechno má svůj začátek i konec

Tak jako párek