|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jsem chvíle před bouří s žilami z elektřin
i atom andělský na hrotu jehel
a celý okamžik věčnosti bez vteřin
srpnové marnosti obilných stébel.
To slova mi jak kapky z mraků úst stékají
modlitbiček k tobě božích dopuštění
pak mlčení má k světu v ráno propadají
byl uštknutý jsem hadem tvého políbení.
Má myšlenka právě zdá se mi být lichá
rozřízlá pocity na sever a v jih
čas podává do žil svoje léky ticha
a ty ve svém spánku jsi mi horký sníh.
Marné je utéci té chvíli před deštěm
po kapsách papírky s útržky básní
jsem zde jak poprvé a přitom po sté
ty Bože v smrti mé stín těla zhasni.
|
|
|