v tento sivý čas nečas velí

zavrtat proutky do podzemí

na Evu umře seschlé jmelí

dřevěné ohrádky na pocely

 

Lenka nemá cvičky

bulí na autobusáku

ví, že na tom padá svět

zavrtím se na místě a popustím se

trochu dál

 

jak je tam šedo

nenapadlo

a zem se dá spojit s měsícem

bez větších ztrát

a v nich až teď vystupují

na pódiu ulice ty skutečně jemné rozdíly

ty maličkosti

hranice

 

 

je tolik krásy

a z poblouznění z ní

není potom vidět běžné rázy

poprvé se nutit dívat dolů

jako když

 

Lenka nemá cvičky

z červeného nosíku rostou růže

zachvěje se a rozhihňá

mému ostrovtipu

pak osinání, z něho

spadne květina + polibek nelíbaný

 

malá

hranice

už navždycky