Sto padesát dva

Řekni číslo od jedné do pěti.

Sto padesát dva.

To není od jedný do pěti!

Já vím. Nemám ráda, když mě někdo omezuje.

A proč zrovna sto padesát dva?!

            Protože se mi líbí. A protože je to moje šťastný číslo.

Dobře, ale teď už doopravdy. Jenom od jedný do pěti, jo?!

            Sto padesát dva!

Hej! To není fér…

            Co se ti pořád nelíbí - máš tam hned tři čísla od jedný do pěti…

No jo, jenže já z nich potřebuju jedno vybrat.

            K čemu, prosím tě?!

To ti teď nemůžu říct, protože to je děsně tajný, víš?!

            Aha, tak to pak jo…

Ale stejně se kvůli těm tvejm tajnostem nenechám omezovat. Já jsem tvrdohlavá, a za tou sto padesát dvojkou si prostě stojim…

Ach jooo…

            Tak si hoď kostkou, a nebuď hned naštvaná!

Hm…

Kostka je k ničemu! Koukej: padlo šest… Já se na to vykašlu - když hrajem člověče, šestka mi nepadne nikdy …

            Tak házej znova.

Tak jo…

Tři! Ale tu jsem nechtěla… Myslíš, že můžu házet znova?

            Mně je to přece jedno, dělej si, co chceš…

Jedna! Ta se mi taky nelíbí…

            S tebou je to taky těžký…

            A jaký číslo by se naší princezničce líbilo?!

Pět…

            No dobře, no… Tak teda pět.

Jé!!! Děkuju!

            A už mi řekneš, k čemu ti to bude?

Nooo, tak teda jo - musela jsem vybrat Lidušce v čem dneska bude spinkat. A číslo pět mělo to krásný pletený pyžamko od babičky Věrky, víš?!

            Aha. A proč jsi jí ho nedala rovnou?

To by nešlo - to by pak nebyl ten Osud, víš?!

25.7.2005