|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Noční procházka
Malý 7056 plakal nad kaluží špinavé vody. 1705 se k němu sehnul pátraje po původu jeho smutku.
„ Musím už domů- maminka mne volá,” vysvětloval malý 7056, zatímco jeho slzy snily o potocích.
„ Maminky mívají o své děti strach, víš ? ” uklidňoval jej 1705.
„ Já vím, ale do rána ta kaluž vyschne ! "
1705 nechápal.
Malý 7056 napřáhl drobnou ručku a podal mu pomuchlanou papírovou loďku.
„ Nebude mít kde plavat !”
„ Najdu jí nějakou krásnou hladinu, ” slíbil 1705.
„ Rovnou ? ” ujistil se 7056.
„ Rovnou. ” potvrdil s úsměvem 1705.
7056 utíkal domů radostně.
Kousek dál potkal 1705 spěchající 0908.
Zeptal se jí, kam utíká.
„ Běžim s domů pro foťák. Už dlouho jsem neviděla tak krásnou tmu, musim si jí zvěčnit ! " vysypala ze sebe 0908 a zmizela za rohy.
1705 se usmál a vyhodil pomuchlanou papírovou loďku do nejbližšího koše.
„ Ahoj 1705 !” pozdravil jej kdosi.
„ Ahoj 5305 ! Co tu děláš ? ” zeptal se 1705 vesele svého kamaráda.
„ Hned ti to povím. Vidíš támhleten srpek měsíce ? ” 5305 ukázal k žlutému proužku v temnotě nebe. Jakoby obloha přimhouřila oko.
„ Víc jich tam snad ani není ! ” zasmál se 1705.
„ Chtěl bych jím podetnout čas..”řekl tiše 5305, spíše pro sebe.
„ Přeju hodně štěstí,” rozloučil se 1705 a odešel.
Později stál na břehu jezera. Přemýšlel.
Všichni jsou to snílci, usmál se.
Ale o čem sním já ? Zvážněl.
A pak spatřil odraz měsíce na hladině rovné jak nezahnutý vlas princeznin. Rozhodl se vrátit se pro papírovou loďku.
|
|
|
