|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Mesiáš na žlutém zábradlí
1705 otevřel Adama a Evu od Karla Šiktance a začal recitovat. „ Byl den.. a byla noc.. a Země byla nesličná a pustá..“ K zastávce se začaly stahovat stíny s prokácenými ústy. „ To se modlíš ?“ zavolal první z bezdomovců. 1705 nereagoval. „ Vyser se na něj..“ dloubla do bezdomovce jeho přítelkyně. 1705 četl dál. „.. a déšť mu zalil ústa..“ Schylovalo se k dešti, ale nikdo si proroctví v 1705 slovech nevšímal. „ Ty krávo !“ prohlásil kluk v kapsáčích. „ To je dobrej pošuk !“ dodala holka v minisukni a chytla ho kolem krku. Začali se líbat. A 1705 jim hlásal lásku. „.. jsem Eva.. řekla tišeji než les..“ Bezdomovců přibývalo. Jeden nebo dva před 1705 dokonce poklekli. Stal se Mesiášem. Prorokem Poezie. Vztahovali k němu ruce. „.. bil zvon.. a kvetl hadí mord..“ Klečících přibývalo. O něco se rvali. „ Do prdele, ty peníze jsou přimrzlý, nebo co..“ „ Nešahej na to !“ „ Ty krávo !“ 1705 musel před rukama dychtivýma po dotyku Zvěstovatele ustoupit do autobusu. „.. jsem Adam.. vše se začíná a končí od začátku..“ zarecitoval zpaměti zachmuřenému řidičovi. „ To mě nezajímá, kam jedete ?“ „ Do Unčína.. žal i vděk jak vydražený nábytek..“ „ 9 korun.“ 1705 šáhl do kapsy a zjistil, že jeho peníze už posloužily jako nechtěná almužna bezdomovcům.Usmál se na řidiče a daroval mu nejkrásnější pasáž. „.. klekl ji k nohám.. zalklá tmou.. skryla ho sama před sebou..“ „ Vystupte si.“ Venku mrzlo. Bezdomovci odešli a kluk se hrabal dívce pod sukní. „.. byv stvořiv pozdní lásku,“ poznamenal 1705 zklamaně a rozeběhl se naprázdno nádražím. Bylo mu smutno. Na zledovatělé kaluži sebou fláknul o zem a tam s výhledem na hvězdnou oblohu a naraženou holenní kostí ( která bolela jak čert) si uvědomil, že: „ La Poesie est morte.“ Naštěstí věřil v reinkarnaci.
|
|
|