Slečna  Žárlivost

Otvírám dveře. Utahaný z práce jen pomalu svlékám kabát. A v tom to začne. „Kdes byl? No tak, slyšíš?“ „Ne neslyším, nebo se o to aspoň snažím“, běží mi hlavou. Procházím kolem ní, jako by tam nestála. Nemám sílu reagovat a ani nechci, protože vím, že to není ona. To k nám slečna Žárlivost přišla na návštěvu. Za chvíli zase odejde. Vím to. Až odejde, dostanu pořádný kafe, možná i čerstvě upečený koláč a vanu plnou horké vody. Ta myšlenka mi vykouzlí na tváři úsměv a slečna Žárlivost potichu mizí z našich dveří.