|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Ztracen
Přišlo to najednou. Něco si vyprávěla, ale já tě nevnímal. Dusil jsem se, motala se mi hlava… Vstal jsem, šel do pokoje se převléci, vrátil se… stále jsi něco povídala…přešel jsem do pokoje, obul se… „Jdu běhat,“ řekl jsem potichu a vyklouzl ze dveří. Možná sis ani nevšimla, že jsem odešel. Běžel jsem dlouho, nohy samy vyklusávaly obvyklou trasu a myšlenky se mohly toulat. Dalo to práci je pochytat. Vzpomínky, pocity, sny… všechno se mísilo. Dva poslední roky mého života. Dva roky s tebou. Někde v té době jsem se ztratil. Ztratil sám sobě. Pro tebe, pro tvou lásku… anebo že by pro pohodlí? Nevím… Něco se musí změnit. Ale vždyť tě mám rád. Vážně? Nebo už je to jen odlesk… vzpomínka… iluze? Když jsem byl nahoře nad městem, najednou jsem věděl, co musím udělat. Zpátky jsem běžel klidný jak dlouho ne. Je čas opět žít…
|
|
|