pátá básnička z cyklu Slunce mezi ploty
To co zůstává
(podzim 1940)
Nádraží v husté mlze
Ozvěna kroků kolem ti stáčí hlavu:
kovadlina slov
dostihy myšlenek
a šíp skřípějícího vlaku
Dobíháš jeden vlak za druhým
a divoce máváš
zápisníčkem vlastního života
popsaným těmi
nejpodrobnějšími a nejpodstatnějšími
poznámkami
Ale nic z toho
nepřetrvává -
jen kopance času pravidelně cloumají
s oblaky páry
* * *
To
co opravdu zůstává
je hučení elektrických drátů
a skutečná hloubla citu
schovaná nenápadně
v pokličce nádražního popelníku |