šestá básnička z cyklu Slunce mezi ploty
Umění dnešní noci
(Evropa 1940)
Horečka přilepená pevně na stěnách
Noční ticho napnuté na niti
Závěsy planou jako nové
a poslední zbytky naděje odkapávají přepadovou rourkou
Tlačíš před sebou hradbu vlastního strachu
v zaprášeném skladišti myšlenek
* * *
Pak se celé drama náhle rozklíží :
Služebná štráduje zadkem rychle z kuchyně
a z pod pruhované deky
vykukují zase TVOJE bílé prsty
Štěstím si lovíš srdce
* * *
Nevědět o tom že čas plyne
Dát za pravdu těm největším vtipálkům
Pověsit všechno na věšák
a vpít se do vzdáleného obzoru
|