Zeanddrich E. (Stálý)

"

."

Zeanddrich E. (Stálý)

"... -a co to vlastně "...všichni" v té "Bělči" máte ? ... -to je středisko "něčeho", chrám

nějakého kultu, "...iniciační" centrum, nebo co ??  -Název je to, pravda, sympatický...; ... ....

"

Zeanddrich E. (Stálý)

"

."

whispermoonlite (Občasný)

ze slov, resp. z veršů, docela chápu, že autorka má poezii ráda, že umí poskládat slova tak, aby nedrhl rytmus, že dokáže vyjádřit nějaký prožitek, nebo spíš popisně dokumentovat, co zrovna bylo po ruce, ale jinak to na mě působí převážně neslaně nemastně, vcelku bez nápadu. -

Tam, kde měla být alespoň vykupující bezprostřednost (nevinnost), často přichází imitace a náhražka, s nimiž spoluúčinkují gesta a náběhy reflexí, pohledy na svět původem odjinud (třebas nyní pociťovány jako neodlišitelně osvojené) - tak obecně provařené, že nemohou překvapit; tak nevýbojné a opatrnické, že nemohou znepokojit ani zasáhnout; tak málo vyhraněné do dříve neviděných barevných konstelací, že nemohou oslepit ani jiskřivým zábleskem okamžiku. - spíš pohltí jako bezzubá, trochu barevná, trochu sladká, trochu štípající kaše, po jejímž pozření se čtenář/-ka nadopován/-a dávkou estetického ibuprofenu vydá bez dalších otázek a pochyb plnit své životní povinnosti. - Nebo se na první místo dostává úsilí o 'poetický zjev' (podle neurčité konvencionalizované představy o tom, jak asi poetično vypadá). -

Pokud by se z této nešťastně srostlé drúzy podařilo bezprostřednost vyoperovat, jejím ekvivalentem by byla mělkost a nevzrušivost obrazů. - Styl básně je ve své podstatě "autenticky" náhražkovitý, bezděčně se připodobňující vzdáleným polorozpadlým vzorům, z nichž kompiluje tu ono, tu támhleto a nekriticky mele semínka vodivého vyjádření dohromady s lyrickou hlušinou. - Pravda, děje se to dnes a denně v různé míře u drtivé většiny autorů - avšak neuškodí občas si to připomenout i u díla, které se těší mimořádné čtenářské přízni v tomto kratochvilném múzickém prostředí. :)


delší rozbor pro pokročilejší
zájemce, leccos se opakuje z výše řečeného - běžný čtenář nechť, prosím, ignoruje

neměl bych snad tolik námitek proti odrůdě zenové poetiky pomíjívého okamžiku, kdyby byla vyostřeně přesná, nerozmazaná přes obligátní a vybledlá gesta. ta zde sice mají být, jak lze tušit, tou neokázalou a čistou lehkostí, ostrostí a přesností, věrností chvíli, ale jsou jen málo vynalézavou (s modalitou klonící se ke slovu vůbec) probírkou dříve vyřčeného a konstelovaného lyrického arzenálu;
neměl bych námitky proti této poetice,
- kdyby nebyla nahusto prošívána reflexivními klišé, jež zde působí jako nápodoba jinými a jinde objevených postřehů;
- kdyby nebyla hrou na poznání, které jakoby nechce být poznáním, které jakoby chce být nevinným ničím;
- kdyby nebyla hrou na neokázalou metafyziku chvíle, která chce být tak neokázalá, až zakrývá prázdnotu za líbivou, hladce klouzavou, lehce stravitelnou, bezproblémovou, bezkonfliktní svrchní vrstvou; (a hru na lehkou metafyziku anticipovat musím, protože co jiného hledat - očekávat za nenápadně, avšak údajně nabitě se tvářícími obrazy - a není-li v nich ani tento moment nabitosti (poetického oživení/napětí), co potom vůbec mělo být zaznamenáno a vyjádřeno, aby to šlo číst jako něco z oblasti poezie?);
- kdyby nebyla hrou na lyrizovaný nadhled nárokující si tu stejnou nevinnnost, kterou znovu zrazuje echo odjinud (nejkřiklavěji v oddíle "všednodenní poetiky" č. III - takhle nějak se hledal způsob proti akademickému a filozofickému patosu před 60 lety). -

nemohu té nevinnosti, která je alfou a omegou stylem a prostředky implikovaného přístupu, věřit, protože je kontaminovaná buď 1) snahou znít tak, nebo onak básnicky, nebo naopak 2) nešikovností, která sklouzává k hříchům, jež uvádím výše. - a co nakonec s nešikovnou nevinností, byl-li by to ten případ, bezděčně a snad z nešťastné shody okolností/podobností vyznívající jako x-tý odvar (nebo raději kompilát poetických prostředků nedosahujících svébytnosti, soběstačnosti) z něčeho původnějšího? -

převládá u mě pocit, že mám před sebou nadšení šikovně zpracované četby, pokud jde o styl a výrazivo, a potřebu něco si pro sebe zaznamenat, snad i něco z prožité skutečnosti; avšak ne zaznamenat způsobem, nad nímž by Jan Lopatka zajásal, nýbrž již nečistě zaznamenat s touhou být, řekněme, za každou cenu, básní - to, pokud jde o vnitřní angažovanost. Nebyl by to sám o sobě problém, kdyby se text nevyskytoval v kontextu, v jakém se nyní vyskytuje.
- aby nedošlo k mýlce, nepodezírám autorku vůbec z neupřímnosti - ba naopak - musím říct, že ta upřímnost, s jakou dostává přijaté a přejaté podobě poezie, je nejvíce na závadu, pokud bych měl text nahlížet jako nový poetický akt. -

ovšem zároveň se musím ptát, zda o to zde někdo stojí, zda se nejedná jen o můj soukromý ohled při četbě jakéhokoliv textu a zda doba přeci jen nepřeje lehkým vývarům, v nichž se nic neděje natolik, až se toto nedění stává hlavní konejšivou, hladivou, či uklidňující či kdovíjakou devízou. či zda se nejedná o nějaký mně nesrozumitelný poetický styl, s hodnotami, jež jsou mimo dosah mého poetického chápání.

whispermoonlite (Občasný)

přesně tak, zvlášť s ohledem na to, co dodáváš v posledním odstavci. - jsou texty, které přijímám jako celek, ale vadí mi u nich nějaká místa, tak na ně poukážu a řeknu proč.

tohle je jiný případ - zde, mohu to tak říct, napadám celkový přístup, nebo se snažím charakterizovat to, jak mi text celkově zní a jaké jeho rysy mi v tomto přístupu, stylu nejsilněji zaznívají - je to komplexní záležitost. - a nechtěl jsem, i vzhledem k citlivosti rozhraní, vzhledem k tomu, co jsem označil za nešťastnou drúzu, zabíhat do konkrétností, v nichž by se podstata problému ztratila. - navíc si myslím, že tentokrát by vybírání jednotlivostí mělo i opačný efekt - problém je propletený, a do značné míry na povrchu nezjevný - skrytý.

další věc je, zda je záměrem tohoto rozboru něco dokazovat (a vyvozovat z toho důsledky - má něco autorka na svém přístupu měnit?) - ne, není. - proč? k čemu by nějaké dokazování bylo, v oblasti tak neexaktní? - byl by to hrad na písku. - na jednu stranu není třeba říkat, že toto je špatně (špatně vůči jakému smyslu? - vždyť příspěvek je populární, živě se účastní komunikace na ose autor - čtenář, je pro mnohé uspokojující, ba vrcholně uspokojující - proč tedy něco měnit?), - na druhou stranu, zní mi, jak mi zní - a toto znění jsem tu charakterizoval - že to může vyvolávat negativní konotace ohledně jeho abstrahované hodnoty, je vedlejší, protože taková abstrakce závisí na tom, k jakému dalšímu účelu by se text měl použít. (literární kontext, historicko-vývojové hodnocení apod.)

co zbývá, je homogenní pohled, který se opírá zčásti o argumentaci, zčásti o čtenářskou zkušenost, zčásti o vnímatelský cit a zčásti o individuální poetické a estetické preference - a to jsou dohromady proměnlivé hodnoty, na jejichž základě nelze nic dokazovat neodvisle od jejich nositele. - jedině, jak říkám, spoléhat se na jistou homogennost, koherentnost, snad i důslednost náhledu. -

pro další čtenáře pak případný smysl vidím v tom, že jim následování percepčního a analytického procesu může urychlit, usnadnit, zpřístupnit, uvést do souvislostí, na způsob katalyzátoru, jejich vlastní ponětí o tom, co a jak se může v básni odehrávat. - tuhle zkušenost máš určitě sama - přečteš si někde něco a zjistíš, že je Ti náhled blízký, aniž by ses k němu musela sama zdlouhavě prokousávat.

pokud se Ti moje charakteristika-kritika s vlastním textem nepropojuje, a tady nepopírám, že je vedena na zobecňující rovině, takže žádný div, navrhuji toto: zkus si v textu sama pro sebe nacházet ty jevy, které uvádím. - pokud je tam nezjistíš, pak Ti patrně nezbyde, než se od mého náhledu distancovat a přijmout za svůj nějaký jiný.

(a pokud jde ještě o ty citace - mohl bych použít odhadem 90% textu a zařadit jeho části k uváděným charakteristikám - byla by to krutá vivisekce, či autopsie, podle toho, jak živý/mrtvý se text komu jeví)

whispermoonlite (Občasný)

ano, k první části, není žádnou ctností, že si někdo rád čte a že má nadšení a ambici psát. - Poezie si vybírá sama; a s ohledem na to, co implikuješ dále, - musím uznat, že se má kritická měřítka postupně posouvají. -

před rokem, nebo tak, jsem víc zohledňoval nadšení. - jenže to poezii opravdu nedělá. - jako je zbytečné kriticky potírat kde co, přišlo mi nyní vhodné připomenout (a snad nejen tentokrát), že i poezie je oblastí, v níž existují hodnoty a pravidla, že je to expertní oblast. - zlehčení je fajn, ale má i odvrácenou stranu rozmělňování, rozřeďování, slevování z nároků (jak na straně čtenáře, tak na straně autora) s náběhem k jakési popularizované masovosti.-

tenhle poslední efekt se možná podceňuje na pozadí slov o tom, jaký je o poezii relativní nezájem, jak je společensky okrajová a ekonomicky nenávratná. - z pozice tohoto podcenění pak vyplývá možná větší tolerance k poetickým projevům všeho druhu, s větším ohledem na kvantitu než na kvalitu. - i když je elektronické prostředí jinak strukturované než papírové, protože zde není takový důraz na pyramidální hierarchii a protože více věcí může existovat paralelně podle horizontální osy a neruší se a není třeba proti nim nijak kriticky vystupovat, jsou zde tak či onak vyjádřené sféry většího zájmu, exponovanější oblasti, kde se může odehrávat něco důležitějšího. - no, a do toho jsem se rozhodl též promluvit. :)

elektronické prostředí má špatnou pověst, převážná většina solidních autorů zde není, nebo zde byli a odešli, a snaha o serióznější kritiku v rámci možností a dovedností může být tím, co tyto autory přiláká, aby to tady bylo čtenářsky zajímavější. - a znovu říkám, nejedná se o vertikálně orientované prostředí, tzn. přítomnost solidnějších autorů nevylučuje přítomnost těch méně kvalitních - jejich světy si zde mohou nerušeně vegetovat.

takže kratochvilný kabaret je fajn, sám se sem chodím taky bavit, ale protože beru tohle prostředí vážně, pokud jde o Poezii (byť to může vyznívat nemódně, naivně, nebo dokonce trapně pateticky), reaguji i s vážnou tváří.(až nebudu mít čas, tak se na to asi taky vykašlu :)