„Nikdy si nemůžeš bejt jistej tím co na tebe čeká za rohem. Ale jednou věcí si bejt jistej můžeš – nikdy to není nic hezkýho.“
Radim
Dávka z opakovačky
I.
kam jsi se jenom ztratil ?
odešel ?
jedno je jistý
k nám do večerky už nechodíš
nevím kolik ti mohlo být
třicet ?
padesát ?
typ „Kemr“
takovej ten člověk co vypadá od dvaceti do šedesáti pořád stejně
strniště, který jsi snad nikdy neholil
s konstantní délkou, nerostlo, nemizelo
hnědý kabát a svetr neurčitelné barvy pamatují jistě dobu kdy škoda 130 L byla v Čechách nejlepším autem
stál jsi vždy přede mnou či za mnou
kupoval pokaždý to stejný
bochník chleba, krátký startky a placatku rumu
ruce se třásli v lednu i v červenci
oči se třásli možná od nepaměti
vietnamec už tě znal, usmál se a prohodil pár slov lámanou češtinou
tobě bylo rozumět ještě o poznání méně
zaplatil jsi
dveře zadrhli o podlahu a podél neonového nápisu „otevřeno“ jsi se ztratil ve městě s miliónem obyvatel
milión lidí a ty
král samoty
město a ulice a byty
jednočlenné byty králů samoty v každé ulici
II.
tak jak to celý bylo ?
když se ti v pětadvaceti zabily oba rodiče a sestra při dálniční nehodě
a teď ti na dvířkách kuchyňský skříňky visí rozpis s úkoly dnešního dne
antidepresiva si po třech letech vyměnil za rumový lék
vrátil se zpět ke dnu
protože sklep nebo přízemí už není zas až takovej rozdíl
III.
tak jak to celý bylo ?
opustila tě ona
poprvý ?
nebo pokolikátý už ?
byli jste spolu deset let ?
a nebo deset dní ?
kolik času jsi strávil sezením na posteli s její fotkou v ruce a kolikrát během těch nekonečných bezexistenčních nocí se ona udělala už dávno s někým jiným ?
z přehrávače donekonečna vyhrávala opakovaně jedna a ta stejná písnička
každý má jinou
ale ve výsledku je pořád stejná
jiná žena, jiná písnička
stejná žena, stejná písnička
IV.
tak jak to celý bylo ?
poprvý jsi jen tak ze srandy naklonil nos nad bílou čáru
a po pár časových úsecích se nad tebou zaklaplo víko
methadon si vyměnil za rumový lék
protože přízemí nebo sklep už není zas až takovej rozdíl
opakuješ se
a jak známo lidi nedrtí drogy ale život
V.
tak jak to celý bylo ?
na chvíli si přestal bojovat
rvát se jako zvíře
přišlo ti to jen jako setina okamžiku v dlouhým časovým úseku
potom tlak systému
pár nezaplacenejch pokut
a platit budeš do konce života
jen nevíš jak dlouhej je ten konec
VI.
tak jak to celý bylo ?
někdo tě opustil ?
jak dlouho jsi ho znal ?
deset let ?
a nebo deset dní ?
opakuješ se
už by jsi na to měl bejt zvyklej
po pěti demonstrativních sebevraždách si zkusil jednu pravou
ale není to jen tak zmáčknout kohoutek viď ?
a tak tě čapli a tvá největší radost byla smět se projít po areálu
VII.
tak jak to celý bylo ?
krásnej dům a krásná holka
a dluhy
opakuješ se
už by jsi na to měl bejt zvyklej
vrátil ses dopoledne z práce
nenapsal žádnej dopis
nenapsal žádnou SMS
a vysypal si do pusy dávku z automatu
mozek se rozprsknul na zeď
demonstrativní sebevražda není jen tak viď ?
ona tě odpoledne našla
ve vašem obýváku kde si to o měsíc později rozdávala s někým jiným
kolikrát se asi udělala než tvůj mozek vůbec stačil zaschnout na zdi ?
opakuješ se
VIII.
tak jak to celý bylo ?
krásná holka
trochu se opakuješ
šedesátý léta
bylo vám osmnáct a svět vám celej patřil
byl si s ní
deset
dvacet
třicet let
každá stárne
každá tloustne
a tak jsi uklouznul
po návnadě pohlavního pudu
první chyba ve tvém křišťálovém životě
po té noci si přišel do vašeho domu v klidný části Frýdku-Místku, který jste si pořídili za celoživotní úspory a přiznal se
neřekla ani slovo
sbalil si kufr s tím nejnutnějším
a dnes se koukám na tvoje shrbený záda jak zametáš rutinním grifem pražský ulice
IX.
tak jak to celý bylo ?
po deseti letech vztahu
trochu se opakuješ
je asi nutná změna
změna je život
a jak známo lidi nedrtí změna ale život
už by si na to měl bejt zvyklej
teď má nového
novou změnu
a ty jsi sám ve svým malým bytě
už nehledáš
už nečekáš
přijde ti to logický
není na co
nic a nikdo není na cestě
sbíráš a fotíš brouky
podlomený zdraví
fyzicky i psychicky
„představoval jsem si ten život v osmadvaceti trochu jinak“
X.
tak jak to celý bylo ?
když ona odešla za jiným
tvoje opakování mě začíná trochu nudit
dobrá
máš pro mě změnu
nechtěl jsi za zamřížovaný okna s vycházkami po areálu
demonstrativní sebevražda ti přišla jako příliš zbabělá forma citovýho vydírání
a na pravou jsi byl moc zbabělej ty
kráčíš po vršovických ulicích se třemi zapálenými cigaretami v ústech
a pořád žebráš o další a připaluješ si a připaluješ si a připaluješ si a ...
XI.
a nebo to celý bylo „úplně“ jinak ?
XII.
nevím kam jsi se ztratil
jedno je jistý
k nám do večerky už nechodíš
chybíš mi
ne
kecám
nechybíš
nic mi nechybí
nikdo mi nechybí
už nehledám
už nečekám
přijde mi to logický
není na co
není na koho
nic a nikdo není na cestě
opakuju se
XIII.
chtěl by jsi snad znát jak to celý bylo se mnou ?
ne
mlčím
a mlčím
a mlčím
a ...
nerad bych se opakoval
XIV.
...
|