žil jsem již nějakou řádku let
prapodivným životem
nepozorován okolím útočil ze zálohy
z polic knihoven na ty,
jimž se má díla náhodou přimotala pod ruku
obzvlášť mě těšilo dávat své knihy lidem,
kteří neuměli česky, takže obsah nikdy nepochopili
a mysleli si, že mě znají,
ale neznali,
jelikož ani já sám sebe neznám
vázaný verš je jako časovaná bomba
vybuchující nevímkdy
je jako sám život
o němž víme houby
a já mám houby, jak jste si již jistě všimli,
moc rád
pořádal jsem
obtěžkán batohem a nelidskými dávkami psychedelik
mnohakilometrové výlety krajinou
pro nic za nic
a dodnes plně nepochopil lidi
hromadící majetek, moc nebo slávu
neboť stačí vteřina a zubatá si smlsne
mou zábavou se stalo
unikat ze stále složitějších schémat
jako Gin z lahve
cestou pak zejména
neplnit příkazy svých pánů
zřec na horizontu noci
očarovaný sluncem
dneska mi přirostl k srdci spíše les, než lidé
co byste také chtěli,
když největší tajemství mi předávaly stromy
co byste také chtěli od člověka
chápajícího náš svět
jen jako jednu z milionu možných alternativ
od svědka, který mluví,
protože ještě může