...šach a mat do dramat...
v dobách těch podivných šmíráci vesmíru ztráceli tváře a koncept chamtivost nabýval na síle
paruka tmáře
schovaná za bílé barvila na čreno v neštěstí engoby našich dětí
čas hrál jim do noty cynický melodram a země plula si v čísi dráze
co mi dáš za boty? na prámu žebroty se že prý zmírá snáze
těžko se věřilo...
nebylo ani čemu neláska kvičela u těla zabitému dva lokty od čela
na koutcích úst co nějak tuhly v žití k smíchu
nakreslil osud bludný uhly jak slinou do kalichu
že spěje k smrti u dna studny
pust
a jestli není zač se káti
že nám ho vrátí
život, ten zelenáč |