Islandská skupina "Růže vítězství" vydává své, již třetí, anonymní album. Jako vždy i zde si zakládají na čistém grafickém zpracování alba. Bílý přeobal s polokruhovými výřezy "( )", kterými se propadáte do neprůhledně průsvitného bookletu, bez textu, názvu, vět a slov. Jen možná v odrazech slunce poznáte zakreslené sny. Sedmdesáti minutové album s osmi skladbami je opět dílem mladíku z Reykjavíku, přesněji řečeno za zázraky může Jón Thor Birgisson (zpěv, kytara+smyčce), Georg Holm (baskytara), Orri Pal Dyrasson (bicí) a Kjartan Sveinsson (klávesy).
Skupina se zrodila roku 1994, kdy vydává neucelený debut Von, nabízející směs ambientně zmrzlých skladeb s prasklinami svižné elektroniky a kytar. Později však i remixové album Von Brigdi, na němž se podíleli, i v té době zrovna prolamující hranice Islandu, Gus Gus, s kterými se tedy svážejí v oceánu lavin do Evropy. Sigur Rós porážejí špičky ledovců roku 1999 albem Agaetis Byrjun (Dobrý začátek) a míří dál. Předskakují Radiohead... koncertují v Praze... a vydávají již zmiňované album "( )".
Tento hudební skvost je opět plný zamrzlých jezer, závějí a zamračeného deště, který prozařuje, až ženský, s patvary angličtiny, islandštiny a vymyšlených slov, zpěv Birgissona. Narozdíl od minulého alba, kde každá "píseň" byla jedním životem jednoho člověka, je toto album jeden život nás všech. Rodící se v kráse, pukající láskou, a pár vteřin odečítacího se ticha, aby sršela ona dospělost, mystika, z nebe rovnou do ledových skal, končící v gejzíru stínu. Ale v tak hrozně krásném.
Nepojmenovatelné melodie prolínají klavírní sekce, melancholicky klidné bicí, které v bodu, kdy je možné chodit po potocích, ožívají do artrockových vokálů. Roztaháné partie Vás nebudou nudit, snad jen nutit do otázek o možnostech, o hranicích našich citů k melodiím. A jen ve tmě pochopíme, kam míří Sigur Rós, a až se tak stane, slzy nám zmrznou na tváři...