|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Šla jsem večer ven
do Říčanských lesů.
Šla jsem sama
podle hlasů,
které zněly v korunách
a v keřích.
Podle hlasů,
se kterými si vítr hrál
a slunce zářilo
mezi kmeny
jako zlato v lese
za mnou však už temný háj.
Stíny rostly,
ploužily se,
potemnělý kraj.
A ty hlasy
ztichly s lesem
ve tmě zmizel den.
Divné stíny kolem sebe
viděla jsem jen.
Všechno bylo jiné
temné,
tiché,
strašidelné.
A ty hlasy volala jsem..
Místo nich však chlad
a divný klid.
Já však šla dál
musela jsem
Jinak nešlo jít.
Pak jsem trochu z cesty sešla
v tom za ruku mně někdo chyt!
Stisk byl krátký,
pomíjivý,
ale dal mi vnitřní klid.
Magická zeleň lesního světa
prozářila moje kroky.
Nebyla jsem sama
přitom byla
celou noc jsem lesem prochodila,
abych k ránu na mez sedla
se svým skřítkem Petrem
mávnutím se rozloučila,
při východu slunce… .
|
|
|
