Augustus (Občasný) - 31.7.2003 > farišta> Tuhle píseň velmi dobře znám, bohužel jsem ji neznal v době, kdy jsem psal Strach. Jinak s tím výkřikem máš úplnou pravdu. Ta moje báseň Strach byl vlastně také takový zoufalý výkřik. V době před maturou jsem se totiž stal obětí jednoho zamindrákovaného profesora a ze zkoušky odešel v totální depresi. Měl jsem pocit, že nic neumím, nemám žádnou budoucnost a můj život absolutní nuly (viz báseň Deprese) spěje k nevyhnutelnému konci v podobě strašného debaklu, z čehož jsem měl popchopitelně příšerný strach. Musel jsem se z toho strašného pocitu vypsat, aby se mi ulevilo. Tak vznikl Strach. Když jsem si pak své dílko prohlédl, zhrozil jsem se toho, co jsem stvořil. Řekl jsem si, že už si nikdy nenechám nic podobného vsugerovat a tuto básničku si schoval jako výstražné znamení. Chtěl jsem jí také postihnout samu podstatu strachu jako iracionálního pocitu. (Uznávám, že se mi to nijak zvlášť nezdařilo.)
Jejím uveřejnením na tomto serveru jsem také nechtěl dosáhnout Nobelovy ceny, ale spíše vyvolat diskusi a také se dozvědět něco o podobných zkušenostech jiných autorů s tímto dosti přepoužívaným tématem. Proto děkuji všem, kteří mi poslali své reakce, obzvláště Tobě.
