Než zváben vůni sladší medu
vrhneš se růžím v ústrety,
chci poradit ti, jak jen svedu -
- jestli znáš sám, že pod květy
nejeden trn je zakletý
a oči zavřeš před tou bídou,
poslechni proslov poety:
květ vezme čas, jen trny zbydou.
Popatřme floutka, neposedu,
jak hýří, samé zálety!
Ač střídá slečny v rychlém sledu,
přec věkem skončí u mety
náruče tlusté Markéty,
nebo snad s roky sešlou Lídou?
Kde krása je, kde samety?
Květ vezme čas, jen trny zbydou.
Tak nalijme si pravdy jedu,
ať nejsme tu za poplety:
když číháme jak na posedu,
když podnikáme nálety,
píšeme kráskám sonety,
za vděk chcem vzít jen první třídou,
stále platí co před lety:
květ vezme čas, jen trny zbydou.
A my? Vyhrňme manžety
před zrcadlem či lesklou slídou
a ceďme trpce přes rety:
květ vezme čas, jen trny zbydou.
|