Princezna a
bojovník (režie: Tom Tykwer)
Jsou filmy,
které jsou tak špatné, že o jejich špatnosti nemusíme prostřednictvím
recenze přesvědčovat sebe ani nikoho dalšího (ačkoliv to může být
vcelku zábavná činnost). Pak jsou filmy, které nejsou příliš dobré,
ale něco nás nutí vypíchnout jejich nedostatky. Dále tu jsou filmy,
které považujeme za kvalitní, ale neumíme o nich nic napsat. Ale
abych se dostala k věci. Já se budu zabývat snímkem naprosto
odlišným, který spadá do poslední, mnou vytvořené kategorie filmů. A
tou kategorií jsou filmy kouzelné, kterým prostě nemůžete nevěnovat
pár řádků.
Snímek je
příběhem zdravotní sestřičky Sissy, která pracuje v psychiatrické
léčebně. Sissy je víceméně vyrovnaná se svým osudem a nesnaží se
nijak vybočit z lajny, po které se její život ubírá. Místy na diváka
působí až hypnotickým dojmem, výraz její tváře se v podstatě nemění a
její chůze je mechanická (skvěle ji ztvárnila Franka Potente, která
se z odhodlané rudovlasé běžící Loly dokázala proměnit v tuto
nenápadnou světlovlasou bytost). V léčebně se na Sissy upínají
všichni pacienti a i toto Sissy přijímá bez jakéhokoliv odporu. Až
nehoda, která se jí jednoho dne přihodí, způsobí, že se Sissy
alegoricky probudí. Ve chvíli, kdy leží pod náklaďákem a nemůže
dýchat, se pod auto schová příležitostný zloděj Bodo a zachrání jí
život. Právě scéna, kdy Bodo provádí Sissy tracheotomii, je naprosto
neuvěřitelně natočená a působí možná nejsilněji z celého filmu. Také
je to jediná scéna filmu, kdy slyšíme vnitřní hlas Sissy, která by
Bodovi ráda řekla, jak se jí líbí jeho vůně, a že nejspíš cucal
peprmintku, protože jí teď pálí v plicích. Jsou to věci naprosto
běžné, možná v tu chvíli zdánlivě absurdní, přesto, nebo spíš právě
proto vytvářejí neopakovatelnou atmosféru této poměrně dlouhé scény.
Po „zázračném“
uzdravení se Sissy rozhodne najít svého zachránce, protože věří, že
nemohla být náhoda, že jí zachránil život. Nedočká se zrovna
pohádkového přivítání a až sled následujících událostí svede tyto dva
dohromady, aby mohli odejít neznámo kam. Úkryt, jehož se dostane
Bodovi při útěku, je poměrně symbolický a člověka až zarazí, že proti
tomu Bodo neprostestuje. (Pozn. pro spoilerůchtivé jedince, Sissy
Boda schová ve zmiňované psychiatrické léčebně).
Postavy, místa
a situace ve filmu jsou poměrně konkrétně určené, působí realisticky
a zároveň se prolínají s nějakou vyšší mystickou rovinou příběhu.
Stejně jako ve filmu Lola běží o život, i zde hraje důležitou,
ne však hlavní, roli náhoda, bez níž by nic nedopadlo tak, jak
dopadne. Podobnost shledávám i s dalším Tykwerovým snímkem Nebe.
Konkrétně jde o motiv útěku dvou lidí, muže a ženy, ať už má tento
útěk význam přímý nebo alegorický. Sissy, jakožto neambiciózní, možná
i trošku naivní stvoření, které by člověk snadno přehlédl, a Sissy
jakožto spící princezna, kterou zachrání onen „bojovník“.
Proč je Sissy nazvána princeznou mi došlo dříve, než to, proč je Bodo
bojovníkem. Zde se však obracím více než na jeho činy na jeho
charakter. Na to, jak za každou cenu bojuje proti Sissy, která za ním
neustále chodí, a proti slzám, které se mu častěji než by chtěl
objevují na tváři. Vysvětluje je dědičnou poruchou, kterou zdědil po
rodičích...
Snímek
Princezna a bojovník se nese ve velmi pomalém a rozvážném
tempu a nechává tak diváka v klidu přemýšlet o událostech a
postavách, které se v něm objevují. Je to film, který nelze podrobit
jednotné analýze s jednotným závěrem.
|