Jméno Howarda Hughese už není v současné době příliš známé. A to přesto, že se tento neuvěřitelně univerzální člověk výrazně zapsal jak do dějin amerického filmu, tak letectví, kde provedl několik důležitých vylepšení a založil velmi úspěšnou leteckou společnost. A přesto, že tomuto excentrickému, mentálně ne zcela stabilnímu režisérovi ležely svého času u nohou takové hvězdy, jako Katharine Hepburnová či Ava Gardnerová.
Nejnovější snímek Martina Scorseseho splácí tomuto mimořádnému člověku dluh.
V příběhu, který se rozpíná v období dvaceti let, mezi roky 1927 a 1947 (pomineme-li kratičký exkurs do hrdinova dětství) sledujeme všechny výstupy a pády velmi komplikovaného, ambiciózního a odhodlaného, ale zároveň duševně nestabilního člověka: pozorujeme jeho první pokusy prorazit s filmy o letcích, vzestup na hollywoodské nebe a s tím přicházející komplikovaný vztah se slavnou filmovou hvězdou, stoupající slávu na poli režisérském i konstruktérském, problémy s cenzurou, těžkou havárii a postupné propadání psychickým problémům, z nichž se hrdina dokáže zázračně vzchopit a nakonec dovést k vítězství svůj souboj s konkurenční leteckou společností. Snímek nevynechává žádnou z epizod Hughesova složitého života, a jeho ladění se tak proměňuje z optimistického až komediálního (velmi pěkná scéna s měřením poprsí filmových hereček, jimž Hughes umlčí cenzurní komisi) po tragické v situacích, kdy hrdina duševně upadá, a v závěru se stáčí do soudního dramatu. Tato podrobnost se pak odráží na délce filmu, který trvá celé tři hodiny (problém typický pro poslední Scorseseho díla). Vzhledem k tomu, že snímek jako životopisný nesměřuje k jasné pointě (přestože tu samozřejmě dílčí vypointovaní jsou), ale střídá hrdinovy doslovné "vzlety a pády", není tato stopáž zcela únosná. Až se nabízí otázka, že byl-li režisér postavou tolik okouzlen (což je ze snímku zcela zřejmé), mohl některé scény natočit a ponechat až jako bonusy na DVD pro podobně zaujaté diváky, jak je již dnes zcela běžné.
Odmyslíme-li si ale skutečnost, že film mohl být klidně o půl hodiny kratší, nemůžeme než se obdivovat poctivosti, s jakou je příběh vyprávěn, a spolu s režisérem žasnout nad talentem a osudem hlavního hrdiny.
Výraznou oporou je přitom Scorsesemu představitel hlavní role. Tmavovlasý Leonardo Di Caprio sice působí po celý snímek nesmírně mladistvě a dvacetiletý rozdíl na něm není příliš vidět, přesto výborně postihuje svého hrdinu jak ve chvílích, kdy je sebevědomým mužem na vrcholu kariéry, tak tehdy, kdy se stává štvancem svých představ. Přechody mezi těmito stavy jsou někdy příliš ostré (Di Capriuv hrdina je jednu chvíli troskou, která odmítá vycházet z bytu a močí do lahve, a v následujícím okamžiku sebevědomým protivníkem u soudu), jejich náhlé střídání však zřejmě vychází z toho, jak se projevoval sám Hughes. Každopádně tu Di Caprio učinil další krok od dívčího idolu směrem k charakternímu herectví, a nominace na Oscara je u něj zcela na místě.
Z řady dalších postav pak zaujme především Cate Blanchettová, která se pro úlohu Katharine Hepburnové téměř k nepoznání proměnila vzhledově i herecky.
U snímku, jehož důležitou součásti jsou letecké scény, je pak samozřejmě důležitá kamera, která je v tomto případě Robertem Richardsonem vedena vynikajícím způsobem a výrazně dotváří celkový dojem hrdiny. A samozřejmě nelze zapomenout na pompézní, děj dobře doplňující hudbu Howarda Shorea.
Svým posledním snímkem tak Scorsese potvrdil svou režisérskou pověst a zároveň složil hold člověku, kterého si k portrétování vybral.
|