Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 29.4.
Robert
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<zpátky Bez tebe z kolekce Povídky
Autor: Martina (Občasný) - publikováno 21.6.2001 (21:51:46), v časopise 25.6.2001
další>
Stojím u okna a cítím tvůj pohled v zádech. Jsi to Ty, se svým smutným výrazem ve tváři.. Snad jsme se v poslední době odcizili, i když naše srdce stále bijí pro toho druhého. Stalo se, aniž bychom tušili jak, kdy to vlastně bylo. Dívám se na kalendář, zatímco ty odcházíš Bůh ví kam. Po tvářích se mi a možná i tobě, koulejí slzy hořkosti. Vždyť páté výročí naší svatby je už za týden. Proč, ptám se sama sebe a miluji tě dál.
Usedám do křesla. Myslím na to, jak jsme se spolu často smáli i věcem, kdy druzí zůstávali kamenní nad nesmyslnostmi životních událostí. Právě těm jsme se smávali v pochopení, že „on nedělá tohle“ a „moje žena mi nerozumí“, není tak vážné, protože jde vlastně jen o malé bitky života. Chápali jsme oba, že život se skládá z něčeho mnohem většího, mnohem podstatnějšího. Tyhle „bitky“ jsou vlastně cestou i když se zdá, že jsou z těch nejtěžších, jak pochopit a jít mnohem dál. Právě tohle společné vnímání života nás tolik spojovalo. Byli jsme pro mnohé bezvadný pár.
Pousmívám se, jak jsme se v noci ztratili v úzkých temných uličkách Benátek. A do šíleně drahého hotelu, kde jsme měli zaplacenu právě tu jednu noc, se vrátili až za svítání; jak nám v lese v noci zhasl lampión a já se tolik bála šramotu kolem, jak jsme v dešti šťastní a nazí tančili na zápraží, jak jsme v bouřce tlačili auto po Nuselském mostě a úplně promočení nakonec přece jen dorazili do kina... Vzpomínky se ženou jedna za druhou, každá se svou vlastní naléhavostí. Ale myslím i na naše společné hádky a rozpory, kdy jsme každý sám, byť zavřeni každý v jiném pokoji, cítili obrovskou bolest v srdci.
A já teď nevím, jak a jestli vůbec zaplním to prázdné místo.
Tvé místo.
Navždy tvé…


Poznámky k tomuto příspěvku
Mona (Občasný) - 22.6.2001 > Moc se mi to líbí, i když z toho teď mám melancholickou náladu. Na vlastní kůži bych to zažít nechtěla. Ale člověk nikdy neví co bude.
Body: 5
<reagovat 
čtenář Hvězdička - 22.6.2001 > *- Hezké ale smutné a asi dost osobní...I ve mě to vyvolává smutek...
Body: 5
<reagovat 
Seregil (Občasný) - 22.6.2001 > Trochu v tom vidím i svůj vztah ... Některé pocity jsou mi blízké.... Tento příběh je zpracovaný jednoduše, prostě podle života....
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 22.6.2001 >
Body: 5
<reagovat 
Godard (Občasný) - 22.6.2001 > Docela dobrý, i když se ta povídka nechává občas unést emocemi.
Body: 3
<reagovat 
čtenář Marián - 22.6.2001 > Smutně melancholické, a dobře vystižené, zvlášť to ohlížení zpět. Opravdu ze života. :-)
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 22.6.2001 >
Body: 5
<reagovat 
čtenář Jana - 22.6.2001 > Moc se mi povídka líbí. Je napsaná velmi jemně a s citem!
Body: 5
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 22.6.2001 > Hodně osobní a smutné, ale pěkně napsané...
Body: 5
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 23.6.2001 > *
<reagovat 
temnota (Občasný) - 24.6.2001 > No, není to špatný, ale tak docela bych tomu něříkala povídka, ale líbí se mi to...
Body: 3
<reagovat 
farářskej (Občasný) - 25.6.2001 > Taky mi to nepřijde jako povídka... spíš taková úvaha, zamyšlení nebo kýhočertaco... i když je to napsáno umně a hezky, chybí mi tam nějaká ta zatracená katarze, v tomhle díle od děje ustřihnutá nůžkama nějaký nevyřčenosti.
Tak už sakra napiš něco, co bych ti pochválil, mně už nebaví bejt za zlýho :(
<reagovat 
Martina (Občasný) - 25.6.2001 > temnota: Ale ona je to povídka - nic víc, nic míň...:)
farářskej: houbeles úvaha, zamyšlení to už vůbec ne - no možná....:o)
<reagovat 
Krysa () - 27.6.2001 > Napsáno s citem. Často přemýšlím, jestli se dva lidi mohou milovat celý život. Jedna moje kamarádka říkala, že ta zamilovanost po dvou letech přejde, že po dotyku už necítí takové to chvění. Nechtěla bych, aby to tak bylo.
Body: 5
<reagovat 
Raduna (Občasný) - 15.7.2001 > jo to má myšlenku jako láska tohle je prostě láska se vším všudy
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 9.8.2001 >
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
4 5 6 6 7 7 (8) 8 9
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter