g morr (Občasný) - 16.9.2005 > Shirley> Rozumím, sorry, nedošlo mi to hned. Kdysi jsem z toho měl strašnou srandu na Písmáku, kde i "kapacity" rozlišovali/-y básně na veršované a neveršované :)) --- a mysleli tím samozřejmě rýmované / nerýmovací...
Absolutní rým, Cimrmanův vynález (běžné rýmy jako nese - v lese, jak víme, či beru - v šeru se mu zdály nedokonalé... Ale byl to výtečný nápad, že vlastně teprve stejná slova znějí opravdu stejně a rým je pak stavěn na pevném základu zvukové shody a ne nějaké ušmudlané podobnosti. Doporučuju nastudovat, v rámci pronikání do literární teorie, také další jeho vynález, zvukovou konstantu... to by se mohlo hodit.
To co většinou budí nelibost, Shirley, bývají zejména rýmy gramatické. Za (dů)vtipnější, originálnější atd. se považují takové rýmy, v nichž slova, spojená zvukovou shodou, nepatří ke stejnému slovnímu druhu a neshodují se případně v čísle, pádě osobě, rodu nebo tak. Za kvalitnější beru - seru se tedy považuje beru - v šeru. Například. A případ - vypad je prý lepší než případ - výpad.
S těma hodnotami je to samozřejmě relativní... stará česká poézie, zejm. epická, ta byla psaná div ne výhradně za pomoci gramatických rýmů. A nikoho to nesralo (taky měl ten rým kromě estetické funkce hlavně funkcimnemotechnickou, aby se to dobře pamatovalo). V lidové písni není gramatický rým nic divného... a tak dál a tak dál. A ani dneska to nemusí vadit. Je potřeba umět ho použít a vědět, co s sebou tahá za příznaky... jednak to může být starobylost (ale taky jistá primitivita, jak už to tak s pravěky bývá), ale může to být taky "lidovost" (a s tím ruku v ruce třeba taky jistá naivita...) atd. Barča se hlásí k dětskému čtenáři -- a v literatuře pro děti taky sakra tnehle způsob rýmování není nic neobvyklého...
Konec přednášky. Poučení: neplést si verš a rým. Bohužel jsem ujel a tomu rozdílu nevěnoval patřičnou pozornost. Tak příště, ju? Nebo to vymysli.
Panu arielovi děkuju za upozornění, mělo mi to dojít...
.
