když zrovna vo zapadlý drobný šacoval jsem nouzi
a hledal sakra poklidnější spánek
když tehdá slunce ve zvířeným prachu
kašlalo z vysoka na mý teplo
a měsíc když poleptával vzorky mejch kumpánů
smogově ztěžklým olovem svitu
a den za dnem utíkal vode mě do zákrytu
za vytopenejma limuzínama mejch bejvalejch otroků
tehdá v tom strachu spanilejch múz tmy
sek po mně blesk jak hromosvůdnej plamen
to pak v tom rauši -brachu- sotva víš vo takový dardě
v tom vohromení fakt věříš že nejspíš spadnul anděl
myslíš že vomylem utírá si vo tebe křídlo
von asi neví že nemáš na čistírnu ---
a taky sem myslel že se na moment vrátila máma
někam před výchovu než sem jí - nevím čím - ukrutně zklamal
tak mě napadlo --- že se tu v tý zimě ztratil
andělé taky blouděj porád s vočima přivřenejma laskavostí
žádnej div --- jenže tenhle se tak zpříma díval
až sem dočista zapomněl sprostý slova
no a pak mi dost studenou rukou pohladil tvář
(voni jak asi sem tam lítaj tak maj věčně studený ruce)
a najednou sem neměl strach --- tak jako už ho teď nemám vůbec
vo to co se mnou bude zejtra kde skejsnu a tak...
hele víš vo čem to je?? anděl tě nenechá na pochybách
směje se --- že jako žádnej anděl nejni
a přilítá k tvýmu nejšťastnějšímu spánku
tiskne ti ke tváři tvář jak království nebeský
a říká ti -lásko- nevychladni ---
-brachu- říkám ti tak mi tu u toho nevychladni
nic nekončí sem pod most taky trefí sanitka
a dejchej ať se ke kyslíku dobelháme včas
--- a víš co ani můj sen nevěděl??
asi už víš ---- sakra --- ty parchante uchlastanej!!
sem se vo tebe bál že mě neslyšíš
že nezvládnem bejt lepší...
|