|
tehdy prvého dne
nevěděl jsem o hltání moří ještě nic
o jejich hrozbách ani z doslechu
prameny vyvěraly mi v hlavě podle šablon
cesty se holedbaly nánosy mých stop
tam a sem ve stínech
nebylo vidět nic schouleného
a chtělo se mi radostně odpovídat
na otázky pobíhajících lun
a chtělo se mi směle hledět do úžin sluncí
a v duchu broukat vrnění koček
v zákrytu za tvou siluetou
chtělo by se mi víckrát víc
každý den od počátku vystopovávat cesty
každou noc do novoraní odposlouchávat spící dech
abych se v každé tvojí tónině
cítil vždy méně proviněn
a unisono hleděl si provždy pro každého
na řeku Léthé jako na bezbřehou
a ve tvém sladkém ústí
schoval se do hlubin a výšky neopustil
| 
