|
| |
 |
Kráska a zvíře z kolekce +
Autor: Rawen (Občasný) - publikováno 11.8.2001 (17:00:55), v časopise 17.8.2001
| další> |
|  |
Probouzím se s pocitem, že krvácím. Krvácím na tom místě, kdy bylo
kdysi srdce. Už si ani nevzpomínám, kde jsem ho ztratil. Vím jenom proč.
A kvůli komu. Byl jsem odsouzen k rychlému vykrvácení a teď jen
prožívám posmrtnou křeč. Naštěstí mi ještě dovolí vstanout z postele
a dobelhat se do koupelny, kde na mě zase čeká on... Podívá se na
mě se zhnuseným výrazem. "To jsem skutečně já?" zeptá se zklamaně
poté, co se otřepe z úvodního šoku. A já mu neodpovídám, protože
už nemám sílu. Možná mu někdy plivnu do ksichtu, až někde seženu
dostatek energie. Možná to chce jen čas...
Z hlavy mám přesýpací hodiny. Nic nedává smysl. Nic nemá význam.
Svět si žije i beze mně, tak proč se vlastně snažit. Šklebí se na mě
a já ucuknu pohledem, protože už je to k nevydržení. Už mě nebaví
ani spílat bohu za to, co mi dal do vínku. Bůh není, není na kom si vylít
vztek.
Když si vysvléknu tričko, vidím jen zasychající rudý otvor. Přiložím na
něj ruku a ani mi moc nevadí, že to pálí. Přesto si neodpustím instinktivní
usyknutí. Nic tam nebije. Již neexistuje nic, co by mi rozproudilo krev
v žilách. Pouštím kohoutkem teplou vodu a oplachuji si obličej. Třeba
ho smyju a objevím pod ním jiný. Třeba je můj obličej jen nánosem
špíny. Voda je ledová. Už jsem si zvykl, že mi nic nevychází. Strčím
pod vodu celou hlavu a nechám ji chvíli stékat. Voda se mne neochotně
dotýká a pospíchá do čističky, co nejrychleji může. Písek v hlavě mi pomalu
tuhne a objevují se první myšlenky, pochybnosti a otázky. Vracím se.
Spouští se mi krev z nosu - poslední pozůstatek červeného zázraku mi
pozvolna vyprchává z těla. Točí se v umyvadle proti směru hodinových
ručiček. Nepospíchá. Ještě žiju, ještě stále žiju. Je to skutečně život ?
Je to jen rez z mých tepen.
Jsem mrtvý.
|
|
|
