jak závojnatky – z jezírka za zahradou

vzduch provoněný štěbetáním slov

polonahé odpoledne mezi sevřenými květy

jen pár kapek na chodidlech

tak vypadají

jako by nezmáčené byly

čistě smělé a přesto přezastřené

a je jich tolik! tolik různých barev

a stínů

a tvarů roztomilých

jakoby stavebnice byly -

krásnější, než je sám bůh žen

jen já vím, jak být podveden  - těmi lístky kolem nich

jen já vím, jak jsou strohá,

popadaná na chladnou zem

když si je pán dá přivést k sobě

jen pro mě je ta krása kopretin

svazky vlasů rozpučené dnem

jen pro pána pak jejich stín, když večer na ně padne

jak snadné je pak

být eunuchem