|
|
|
| |
Caligula
divadlo pod Palmovkou,27.10. 2001
Nechodím do divadla nejčastěji a tudíž tedy nejsem zrovna odborník na psaní recenzí na toto téma,nicméně jedná-li se o starověký Řím,učiním výjimku.Divadelní představení o vládě jednoho z nejrozporuplnějších římských císařů slibovalo už samo o sobě zajímavý zážitek.Celkové ztvárnění působilo lehce zmodernizovaným dojmem a spíše než komplexní pohled na epochu Říma v prvních 50 letech po Kristu nabídlo spíše psychologickou studii Caligulovi osobnosti.
Samotná hra začíná v okamžiku smrti jeho sestry Drusilly roku 37 n.l. ,s níž udržoval intenzivní incestní vztah,a končí jeho smrtí roku 41 n.l. Autoři se tedy soustředili na pětileté období vlády,které bylo nejvíce poznamenáno jeho duševní chorobou a bizarním jednáním.Jestliže před rokem 37 n.l. se dal ve způsobu vládnutí Římu nalézt ještě jakýs takýs řád,po něm již o něčem podobném nemůže být ani řeči.Caligula defacto zmrazil jakoukoliv moc senátu a veškerých úřednických institucí a počal neomezeně vládnout a tyranizovat především lid ve svém nejbližším okolí.Psychopatické manýry,kdy nechal senátory klusat hodiny podél svého kočáru,prohlašoval se za Boha a libovolně likvidoval své skutečné i domnělé nepřátele,či snaha přiřknout funkci senátora svému koni,jsou dostatečně známé.Řím v této době začal nezadržitelně upadat právě v důsledku moci soustředěné do rukou jediného člověka,který nedokázal ovládat sám sebe,natož říši,která si získala tolik nepřátel a kterou začali zmítat vnitřní rozbroje.Není tedy divu,že se stal jako mnozí před ním obětí spiknutí svého pretoriánského důstojníka Cassiuse Chaerea a roku 41 n.l. byl zavražděn v jedné z chodeb svého paláce.Životem zaplatila i jeho v pořadí již čtvrtá manželka Caesonie a jejich malá dcera.
Divadelní ztvárnění se z větší části soustřeďuje na Caligulovi úlety,ponižování senátorů,jeho blízkých,včetně své ženy,a na megalomanské sklony,proslovy a prezentaci doslova psychopatických názorů.Je však též plné pozoruhodných dialogů,často nutících k zamyšlení nad stavem společnosti tehdy a dnes.Jiří Langmajer dokázal v hlavní roli vdechnout své postavě přesvědčivé šílenství,ale i přiměřenou dávku humoru.Na jeho výkonu stojí a padá celé představení.Ostatně byl za svůj výkon oceněn cenou Thálie a to zcela po právu.Z ostatních postav výrazněji vystupuje jen Chaerea(Miloslav Kopečný),manželka Caesonie(Marcela Nohýnková),jeho dvorní básník Scipion(Jan Teplý ml.) a Caligulův přisluhovač Helicon(Luděk Nešleha).Ostatní herci ztvárňující převážně senátory,jsou víceméně odkázáni do rolí statistů a jakýchsi přicmrndávačů Langmajerova hereckého projevu.To je ale především věc scénáře,který jim jen sotva umožnil předvést něco navíc.Pojetí však je založeno na Caligulově osobnosti a z tohoto hlediska vychází celkový dojem kladně.A to navzdory tomu,že mně osobně přeci jen vadila absence hlubších politických a historických souvislostí.Nic nového se člověk,který nezná dějiny Říma nedozvěděl,ale na druhou stranu mu to ani nemuselo vadit,neboť se mohl plně soustředit na studii Caligulovy psychologie.Jediné co bych snad výrazněji vytkl,jsou některé doslova do očí bijící historické nesrovnalosti.Například v jedné scéně kdy se Caligula v záchvatu megalomanie prohlašuje za Boha je u stropu zavěšena rozzářená planeta Země - kulatá se všemi světadíly jak je známe dnes.Nejsem si tedy zrovna jist,že by Ameriku objevili římské flotily,či že snad doposud nenarozený Marco Polo posílal římským císařům podrobné mapy Číny.To by vskutku chtělo předělat.Dalším historickým „sekem“ je pak závěrečná scéna z chodby paláce,kdy Caligula zabije(uškrtí) Caesonii a následně je zabit Chaereou a jeho pomocníky.Dle historických pramenů,to však byli spiklenci kdo zavraždili oba dva,stejně tak jejich dceru.V případě dcery,která v té době byla ještě nemluvně by se dalo pochopit,že se tvůrci chtěli vyhnout přílišně naturalistickému zpracování.To ovšem za cenu určitého „poupravení“ historie,což jest poněkud matoucí.Co se týče hudebního doprovodu,není sice dominantní složkou,ale poslouchat k antice Beethovena a Dvořáka mi též nepřijde dvakrát dobově vhodné.
Závěrem by se tedy dalo říci: představení vhodné pro milovníky starověkého Říma a pro studenty psychiatrie.A za určitého amatérského studenta psychiatrie by se dal s trochou nadsázky označit asi každý z nás.
|
|
|