A tu je jasné, proč nemůžeš vystát ucho za ucho. ono ucho je jak mladý biochemik, na poezii nazírá s jistým odstupem, zkoumá její možnosti, šťouchá do ní, štípe ji, vrtá do ní. A dost o ní ví, což ty jeho pokusy směřuje. Ty ji bereš smrtelně vážně a přitom jenom pocitově, vágně. Jako něco neuchopitelného. Proto některé břehy nepřekročíš -
