Někdy mám chuť
rozběhnout se a nevědět kam.
Někdy mám chuť
nevědět, že je to jen klam.
Svým pocitům
bych měla umět věřit.
Svěřit se svým přátelům
a pocit bezpečí zažít.
Co je to vlastně bezpečí?
Nikdy jsem to nezažila.
Pomluvy všechno jenom ničí,
špatným lidem jsem snadno uvěřila.
Myslela jsem, že to jsou přátelé,
kteří mne mají rádi.
S nimi bylo mi chvilku vesele,
byli to však špatní kamrádi.
Noví hledají se jen těžko,
když je ve mně nedůvěra.
Cítím se jak nějaká spřežka,
s prázdnotou uvnitř je mi nějak lehko.
Jak by však nebylo,
když pocity zmizely.
Proč to tak všechno bylo?
Proč oči všechno viděly...
|