Babička má doma kompoty,
hromadějí se tam věky,
strká je snad už i do boty,
má je i ve stolku s léky…
Sklenice tam má už z roku “iks”
obalené pavučinou,
když uklízí, je to větší mix,
než když dny jenom tak plynou…
Do ložnice se projít nedá,
všude kompot, všude kompot,
zbavit se jich lze snad už leda
jen, když vymyslí se komplot…
Tolik sklenic - kam jen se dají?
To radši snad nedomýšlím,
vždyť o kompotech se mi zdají
sny – jak hrozné – ptám se, víš-li…
Ve sklepě, jenž je vodou zalit,
kompoty stojí i plavou,
vodní myši tam večer kalí
na oslavě za oslavou...
Naházet všechno do potoka,
odnést by to mohli pstruzi,
od půdy po sklep se jen koukám
na kompoty v domě hrůzy…
Refrén:
Třešně, hrušky,
jablka, švestky,
myši, mušky
rády je všecky…
Kompoty se hromadí,
zbydou jen pecky,
kompoty nás dovádí
k šílenství všecky (prostě nás všecky)….
|