Mám tu jednu kamarádku,

s níž sedím velmi ráda,

nemíváme spolu hádku,

je oporou, když strádám…

Trávíme čas v kanceláři,

ale i pak mimo ni,

s ní vše proberu, pak pařím,

před ní slzu uroním…

Hlavně se s ní hodně směju,

jedna druhou bereme,

své mouchy známe, já přeju

jí vše, co je v moci mé…

Už se známe řadu pátků,

až časem jsem poznala,

jakou v ní mám kamarádku,

pár proměn jsem doznala…

Vidím ji, jak jenom někdo,

kdo už umí vidět hloub,

bavíme se bez anekdot,

občas smí být život hrou…

Obě bychom na podpatku

se nejspíš odrovnaly,

sukně bereme v dny svátků,

stejné věci nás pálí…

V mnohém jsme však každá jiná,

máme jiný vkus i svět,

jedna druhou ale vnímá,

hlavní je si rozumět…

Refrén:

Markét,

šikovná v mnoha sportech,

Markét

piano zná i forte,

pečlivá, hodná a svědomitá,

vzepřít se však také neodmítá,

s Markét tvořím tým,

jsem ráda, že smím,

však to ví…