ptal se stále proč

vrána není bílá,

proč je žlutá moč…

Proč je nebe modrý,

proč má zticha být,

a proč nemá lotry

v zvláštní lásce mít…

Proč má držet pysky,

proč poslouchat má,

copak je to lidský?

Proč je černá tma…

Proč má moře vodu,

proč je dítě jen

prý středního rodu,

proč má jíti ven…

A proč všechno padá

dolů – spousta proč,

tady je má rada,

pro slepičí kvoč…

Ať povím, co povím,

proč mi v patách je,

proč má šetřit slovy,

proč led roztaje…

Nechal jsem ho v poušti,

mohl by se ptát,

proč ho z očí pouštím,

proč by se měl bát…

Proč je někdo hodný,

někdo hnusný lump,

proč jde času o dny,

proč má stavět dům…

Proč má zplodit syna

a zasadit strom,

co je hřích, co vina,

proč má zažít zlom…

Proč je bílé černé,

proč má poznat cit,

a proč srdce věrné

pro něho má bít…

Proč je někdo krutý,

proč je někdo kat,

někdo zcela dutý,

proč se nemá lhát…

Proč je někdo vznášen

přímo do nebes

za něco, co naše

vojska vraždí dnes…

Proč jsou lidský geny

kromě dobra zlý,

proč má muž chtít ženy,

proč je rozmazlí…

Proč někdo jen týrá,

proč má poznat zmar,

proč nás drží víra,

že je život dar…

Proč jen pokušení

někdo odolá,

proč už někdo není,

pravdu odvolá…

Proč prý nejednáme

jinak, nežli tak,

jak snad jednat máme,

proč být musí drak…

Proč prý dojde k vraždám,

proč je vrahem vrah,

a proč láska každá

obrátí se v prach…

Proč prý jeden mozek

rozdrobil se v nás,

proč je na obloze

z hvězdných jisker pás…

Ptal se malej Míla,

dokola se ptal,

kdyby neomílal

své proč, tak bych vstal

a řekl, kde jsem ho zanechal…

Refrén:

Trávím týdny zavřený v cele

proč, proč, proč – proč jen se mě všichni ptají,

stvůra jsem – mlčím, to je celé,

já zas nevím, proč měli by ho najít…