U „F“ objevil se křížek,

doznělo to zvláštní fis

obalené do beztíže

v řádcích knížek. Chybí list…

Zvláštní, jak jsou lidé blíže,

když už po nich není stop,

sám bůh říká, boha vyžeň…

Tak lze hledat dno i strop…

V černé klávese je trýzeň,

v tíze života pak snad

lehce rozpřede se příze,

zmizí tíseň, hřeje chlad…

Frak a pod ním nic než kůže,

iracionální smích,

láska, jíž je každý dlužen,

i když říká, dával bych

přece všechno, nechci přítěž…

Sám chtěl volit trasy cest,

kudy dospělý i dítě

lehce projdou branou z měst,

elegantně trhal sítě,

nenechával suchou nit,

ámen začátkem je: „chci tě

řádně poznat – a pak ctít“…