„Vzpomínka   na   jedno   odpoledne   pravěkého   lovce ...

((   věnováno      památce    Lindy    Goodman   ))

Poskládal   jsem   svých   pár

nástrojů,      zabalil      do   kůže

a   vrátil   snítko   k ústům

Nechám   vše   tu,   pod   kamenem,   co   je

      v   něm   vytesán

nějaký   bůžek,  či   co,

od   půl   těla   nahoru.   Nechám   to   zde,

a   musím   pospíšit 

za      tajemnou      vůní,   co      rozechvívá

nejniternější      struny      Ducha,

za   tou   vůní,   co      Příští   svět      slibuje

„v      tom“      zeleném      „bludišti“

             kolem,   i      vzadu,

pod   kopcem;   odešel   jsem    zatím

 jen      dvakrát,      Deset

zbývá      do      celé;      pak 

se      Uvidí.

.“