"Kotouče žlutých lustrů lákají zvenku ... (( aneb krátce O tom, Jak se
nám někdy zdá, že po Dnešku již nemůže přijít
Zítřek, jsa, zdánlivě, Včerejškem zcela vyčerpán; -Bůh bere
Čas, spolu s Prostorem, jen jako Nutnost í pro Umístění svých Výukových Programů ))
Kotouče žlutých lustrů lákají zvenku, nemusíme
vstoupit, ale neodejdem Ó vybraná,
vybraná společnost Hudba je lehká, uprostřed tónu
sklouzne, ale pokračuje dál Je v plánu držet
vžitý krok, hudebníci jsou vesměs
váleční hrdinové
Když skončí tento ples, nezavře se již
hlavní vchod Když skončí tento ples, budeme lepit
z blyštivých papírků
kousek předvčerejšího menu
Když skončí tento ples, konfeta
na betonu terasy
už bez zábran
jak řeřavý drát rozřízne vědomí vejpůl
Když skončí tento ples, bude (( snad ))
již rok 1946; nezáleží Bohu, tak
Jako nám, na Zdánlivě
logické Časové Posloupnosti.
."
|