|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jaké to je
na seznamovacím trhu být? Jak zachovat si tvář sama před sebou? Že budu mít jen jednoho? Koho? Nebo jich mám mít víc?
Někoho na psaní, někoho na servis, někoho na spaní, někoho na povídání, někoho na vaření, někoho na procházky, někoho na odpovědi na své otázky...
A co láska?
Vyslala jsem signál, že singl jsem,
a ejhle,
ono to jde... Jak včely na med se kolem mě rojí pučmelouni, co chtějí.
Jenže...
realita není sen.
Je smutná.
Dnes už vím, že jejich vize je přetvářka a iluze.
Jeden chce náplast. Druhý, zoufalec. Třetí je z jiného regionu. Čtvrtý dal šach. Dvakrát. Hra je rozehraná, jistá si nejsem však, zda nad šachovnicí už nesedím náhodou sama.
Mám takový pocit, že mít svatý klid, udělá člověku nejlíp.
Najít si někoho na hraní, zdá se nemožné. Zato na sraní to jde hned.
Máte-li pocit nudy a otravu z uklízení, existuje internet a v něm schované zrůdy, co čekají na prstíček...
Nejenom pohádky v tomhle století potřebují upgrade.
Možná bychom se všichni měli zamyslet nad tím, kdo jsme a kam směřujeme, než zabedněně trvat na tom, co za každou cenu chceme. A smířit se s tím, že za těhle podmínek, to mít nemůžeme.
|
|
|