Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky BUDOUCNOST NA KONCI ZAČÁTKU z kolekce Usměvavá beznaděj
Autor: Petr Měrka (Občasný) - publikováno 7.2.2012 (17:39:36)
další>

Na dně jezera Zapomnění leží klíč k vyřešení všech otázek, co jich jen na světě je.

 

*

Rozhodl jsem se ho jít hledat. Bylo mi čtrnáct. Obul jsem si tenisky a vyrazil. Všude kolem mě bylo léto. Nad květinami se proháněli pestrobarevní motýli, ptáci usazení v korunách stromů zpívali a Slunce příjemně hřálo. Mohlo být něco kolem třiceti pěti stupňů ve stínu. Z toho důvodu jsem měl na sobě pouze prezervativ pro případ náhlé potřeby sexu.

Někdy se bez sexu neobejdu ani jednu jedinou minutu. Jindy neprojevím zájem o pohlavní styk po celé dlouhé hodiny… Prostě mi nechybí.

 

*

Potil jsem se jako blázen a s jazykem vyplazeným na hruď zaujal místo na lavičce v parku. Urazil jsem přibližně dvě stě metrů a nutně si potřeboval odpočinout a načerpat nových sil. Shodou okolností tam byl i slunečník s obsluhou. Ta se mě zeptala:

„Co si dáte k pití?“

Měla aspoň osmičky kozy, které bezradně, až trapně, laškovaly s gravitací a průsvitné kalhotky, jež navozovaly trapné rozpaky ohledně toho, zda-li jde o mimořádně tenké hedvábí a nebo provokativně rozbujelou celulitidu.

Obě varianty vycházely de facto nastejno.

 

*

Objednal jsem si pivo. Upozornila mě, že pivo nevedou.

„A co tedy máte?“ zajímal jsem se.

„Mezkalin a nebo vitamín C rozpuštěný v teplé vodě. Čemu dáte přednost?“

„Co mi doporučíte? Nerad bych totiž zešílel.“

Vybrala mi mezkalin vzor 34. Přinesla mi ho litr a půl ve vysoké sklenici, která měla kubistický design. Trčela z toho poněkud eklekticky pojatá slámka. Přisál jsem se k ní svými bytostně funkcionalistickými rty a jal se, za projevu mírné dekadentnosti, konzumovat onu psychotropní tekutinu.

 

*

Rozhlížel jsem se kolem sebe a cítil se spokojený. Planeta Země mi připadala jako nádherné místo ve vesmíru. Nemělo to tady chybu. Rostla tu tráva, dřeviny, po lukách se proháněl domestikovaný dobytek a po lesích nahaté, prsaté víly s velkými prdelemi.

Najednou jsem se přistihl u toho, že nedokážu vnímat čas. Respektive, jediná minuta se pro mě stala věčností.

Nacházím se v bodě nula. Uvnitř mě se rozprostírá bezmezno a to obklopuje bezpojmo.

Ztěžkla mi hlava. Krátce nato jsem přišel o vědomí. Netuším, jak dlouho jsem v něm setrval, ale když jsem se probral, zjistil jsem, že jsem někde docela jinde, než kde jsem původně byl.

Jednalo se o místo, které jsem doposud neměl tu čest navštívit. Všechno kolem mne bylo naprosto cizí. Šel z toho na mě strach. Bál jsem se neznámého, ale nebylo před ním úniku… Chtě nechtě muselo dojít k fatální konfrontaci v podobě fyzického kontaktu.

 

*

Postavil jsem se na nohy, oprášil a spatřil v neurčité dálce před sebou město. Vydal jsem se do něj.

Všude jinde kolem mě se rozprostírala nehostinná pustina. Nic tu nerostlo a půda byla příšerným způsobem popraskaná od účinků devastujícího sucha. Tudíž se tu hodně zvedal prach a občas vznikla i Písečná bouře.

Nebe bylo kovově matné a potažené jakousi smradlavou želatinovou hmotou. Tu a tam z něho ukápl humus a zasvinil zemi pod sebou takovým způsobem, že to rozpoutalo ekologickou katastrofu nedozírných následků!

To, kde jsem se ocitl, se mi ani pranepatrně nezamlouvalo. Bylo to tu škaredé a nevlídné.

 

*

I přesto, že jsem šel prokazatelně už několik dní, tak město zůstávalo ode mě stále stejně vzdálené. Začalo mě to rozčilovat. Vtom jsem se přistihl u toho, že to ve mně bublá vzteky a chystám se  každým okamžikem explodovat.

Jsem u toho rudý v obličeji, koulím očima a snažím se je ze všech sil vytlačit z důlků. Kdybych se náhle a bezdůvodně neuklidnil, bylo by bezesporu po mně. Takhle mi šťastná náhoda zachránila život a mohl jsem pokračovat dál ve svém poslání. A tím nebylo nic menšího, než objevit jezero Zapomnění, na jehož dně leží klíč k vyřešení všech otázek, co jich jen na světě je, pro nějž je však nutné se potopit.

Jde o natolik náročný úkol, že ho zvládne opravdu jen málokdo.

 

P.S.

Jakmile se ke klíči dostanu, podám vám o tom zprávu.

 

7. února 2012

Petr Měrka


Poznámky k tomuto příspěvku
PetrSuk-Zbraslavský (Občasný) - 7.2.2012 > jo, podej nám o tom zprávu...
Body: 3
<reagovat 
čtenář komtesa - 7.2.2012 > To doufám! Funkcionalistické rty: jestlipak dáváš krychlové polibky? pěkný kousek*
<reagovat 
 Petr Měrka (Občasný) - 8.2.2012 > čtenář> samozřejmě nejen krychlové, komteso!
<reagovat 
čtenář flammarion - 10.2.2012 > Petře, Vaše skvělá logika by zajímala mou povídku. Díky.
<reagovat 
 Petr Měrka (Občasný) - 11.2.2012 > čtenář> jo, mrknu se na ni. chápu to tak, že se mám k ní vyjádřit?
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 2 3 4 5 6 7 8 (10) 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter