Jdu po náměstí, díváš se na mě očima, mám v prstech doutnající váleček a na košili drobeček a zkřížené kosti, dvě kremrole s hostií, jsem podivně titěrný ve své velikosti, podrž mi dveře, ať mohu projít docela ethericky.
můj život - pár slov, kterým nerozumím
(dosud jsem nespolkl rybičku)
paralýza neprogresivní
reflex nepodmíněný
bolest neurčitá
jistě nenutná
jen výplň dní
roku 2011
a zase tvé papíry
dotýkám se jich
neboť praktikuji pouze lpění
alespoň noční
v noci viset na provázku
zdvojit se, skutálet
teď už
společně
ale není v tom naděje
a nelze to přivolat
vidím tě v letních šatech
po něčím boku
na rameni obrovský pavouk
a ty jsi tedy obrovská moucha
žena lanové objetí
žena zábradlí s pavučinou a
nájmem tři měsíce dopředu
časy neprožité
| 
