Nestojím, odpadám,
víš?
Zmatek, pryč, jen pryč ...
.. nahota jako převlek puritána
uhlazený pohled a sametový hlas
k nepoznání stejná jedinečnost a
bez milování nudná rána ..
Zvracím stejnost udušených svítání,
na tupou snahu šedivě znít,
tleskat sešroubované touze s odhodláním,
všimně … dlouze
Pukáme proto, valíme se vlastním koncem
kolem front toužitelů dalšího schodu,
oh, tváří se vědouce - ti, se schváleným snem.
My, ač roztrhaní,
jsme.
Ne plísni na křídlech, složených pod postelí,
ne prasklé berli Těch posledních,
prožít si polibek nádherně neslušný,
vystřihnout objetí uprostřed bulváru
nejistotu, neznámo i možný dopad na hubu.
Horko či ledový průvan, nedohlédneme kam...
a .. proč ne?
Zníme posledním okamžikem ohně
tak … SHOŘME