Prosakuji ulicí naprosto neznámou,

dnem téměř snědeným a v hlavě hučí průvan,

zelený čaj mezi zuby..

S tímhle materiálem díru do světa neudělám,

ukrývám si tě v rukavici,

a zouvám boty, natahuji ploutve,

těší mě, jak se křídla nadouvají a vyrážím

Odtrhnutá buňka s životností velmi nejistou,

kdo by si však sázel, když napětí hry je v tahu a vše jasné

Připadám si proto jak sýrová tyčinka,

křupu, když mě drtíš mezi zuby

a roztávám zapíjen drahým pitím

Chci tě obejmout, unikáš,

marně se učím létat,

opakující se panika snu věčného pádu

Dotazník spokojenosti házím do JEHO schránky zmuchlaný,

všechna ta slova.., rozsvícená lampa jsou slova,

co mě mlátí do očí,

pamatuji si každé z nich,

pálí, září a mají stín,

chtějí mě tlačit jak šutr v botě,

abych tě smazal,

ale já jsem bos a listuji kalendářem a ukrývám se do neděle,

protože slavit je vždycky co,

dokud jsou ruce v teple