Chybíš mi, Evo.

Všude tam,
kde tancem vzduch se víří.
S nekonečnou energií,
s laskavým úsměvem
plula jsi vždy, tak nějak, mimo dav.
Od dívek, po ženy. Byly jsme čtyři.

Zbyla jen ozvěna

ve sněhobílé posteli,
s Lemondem v kapačkách.
Pak ještě dvě židle,
přítelkyně bokem tonoucí v rozpacích.
Co lze říci, když nedělní soumrak
odnesl si možné chvíle. Budoucnost načrtnutých dní.

Už neslyšíš je.

Přesto i pro tebe
hraje Pavlův band.
Na parketu jako první pokaždé je tvůj stín.
Ve skle vadnou květy od ctitele,
když odkopnu střevíčky a bosá v trávě
s jarem se zas roztančím.

Tebe mám uvnitř.

To ani zlá kmotřička nezmění.