|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Červánky na obloze, letní podvečer pohledu na horu Dobrošov z historické památky Husova sboru v Náchodě. Přilehlý Lesopark kvete jak o závod dokonce při západu slunce, a to letní a podzimní květenou. I když jsem absolvoval místní gymnázium a jednu univerzitu z daleka, tak se asi hodně nudím, tudíž jsem okolnostmi i nejbližšími nucen zopakovat si své studium, i když bych potkával úplně jiné spolužáky a spolužačky, a to kvůli časovému odstupu. Ten červánkový večer je neobvykle dlouhý aneb mé loučení s letními prázdninami.
Prožívám ještě celou prázdninovou noc v poklidném malebném a prosperujícím sídle života. Poslouchám romantickou hudbu, vzpomínám na dávné časy, kdy ještě byla nějaká naděje. Ráno však vstoupím úplně do neznáma. Vkročím do jiných lidských osudů i mezilidských vztahů, možná přátelských, možná ne.
Přichází sedmá hodina ranní, pořád stejný výjev červánků, jež připomínají večerní prázdninovou scenerii. Pomalu kráčím náchodskými ulicemi, abych opět navštěvoval Jiráskovo gymnázium v Náchodě. Přitom "asi shůry", tuším, vím, že opakuji septimu A, z níž jsem byl vyhozen z neznámého důvodu, který svědčil o mém neprospěchu.
¨
Vstupem do třídy spatřím úplně jiné spolužáky a spolužačky, mnohem mladší. Pak přichází neznámá třídní profesorka. A já najednou odcházím, předem vzdávám tuhle tragickou komedii.
Je mi úplně jedno, že to znovu neabsolvuji, protože jsem to kdysi absolvoval. Neznámé tváře spolužáků a spolužaček mi neříkaly prostě nic.
Zato v podvečer kráčím vydlážděnou ulicí do katolického chrámu, kde má zaznít bohoslužba hudby a slova. V interiéru chrámu vidím mladé i starší lidi.
Dokonce se zamiluji do jedné dívky na osudové večerní bohoslužbě. Nějak ten čas ubíhá jakoby v zapomnění, všude přívětivé prostředí, láska na první pohled, trvání lásky milostné.
Po bohoslužbě kráčíme spolu po vydlážděné ulici, lipovou alejí, možná zpět do harmonického sídla i jiných sídel, kde milostný motiv, láska i věrnost stále trvá. Jak to bude se školou? Možná další má šance v příštích životech, s nadějí a v naději mnohem lepší, doufejme.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
