VYNECHANÁ HODINA

courá se městem

zatleská větru, co tančí mezi listím

zapálí si špinku z automatu

kouká do výloh na cizí tváře

nakopne plechovku věčného mládí

s gustem dupne do kaluže

zastaví se uprostřed náměstí a hvízdne

z novin na lavičce udělá žábu

přeleze zábradlí a kdosi dupne  na brzdy

pročítá názvy filmů, na které nemá s kým jít

zbytek jablka, co nedojedl,

přistane na římse jednoho starého domu

poslouchá pod oknem křik dvou uválčených hlasů

o patro výš teď někdo vyšel na balkon

popel se mu snesl do vlasů

otřepe se a  jde dál

v hlavě mu zní kytarové sólo

pořád dokola, stále stejné tóny

dveře domu, kam vešel, zaskřípaly sešlostí

na stole pětikilo, převržená láhev

tři skleničky a pár opálených cigaret

unaveným gestem odsunuje křesla

rozkládá spacák

usíná s pohledem ke dveřím

je půl pátý ráno