Staccato

 

lou-tky sem tam tr-ha-vě- tan-cu-jí

pro-váz-ků klam a v str-nu-lém po-sto-ji

ty jsi ten princ, ta hra za nic ne-sto-jí

je to jak nic když sli-bu-ješ o-bo-jí:

 

lásku kolombíny i úsměv pierota

rýmy povadlými si píšeš do života

sliby roztoulané od dnes až do kdysi

zase sny vylhané kreslíš na kulisy

na šňůrečce dlouhé kdosi snad vede tě,

jen divadlo pouhé, trapná hra o světě

v poloprázdném sále s maskami na míru,

kde koruna krále je pouhý kus papíru

 

ač končíš s úklonou, potlesk se nekoná

tvou masku ubohou rozmaže opona