ouvej (Občasný)

No jo, děti už si nehrajou - aspoň je nevidím - ty kolektivní hry venku. Třeba na Ostravsku se hrálo ještě hodně dlouho. Ještě moje dcery, které tam jezdily na prázdniny, pro ně to bylo obrovské překvapení, takové, že jim stálo za zmínku. Děti - skupinky dětí - si společně hrály - a nejen klasickou schovku, honičku, možná vybíjenou - ale všechny ty říkadlový zajímavý hry. My jsme taky ještě navíc tančívaly - jako děti - různé kolové tance - šmrnclé Polskem: "Mam chustečke haftofanum, všecke čtary rogy, koho kocham, koho lubje, řuce mu pod nogy." Ty bláho - a jak jsme se krásně bály: Odbila čtvrtá hodina, a lampa ještě svítila.... už jduuuu. Búúúú.

No, díky, že jsi to pamětnici připomněla.

Kelly (Občasný)

Krvavý koleno jsem milovala... :o))))

"A maminko, co je to za rámus ve sklepě?!"

"To nic, to jen spadly dědečkovy podvlíkačky..."

;o)))

Monty (Občasný)

Hihihi, jak píše Kelly, krvavý koleno jsem taky milovala. :o)))

Naty (Stálý,Redaktor)

Samozřejmě, že znám špačka, i když to hráli spíš kluci. Jen jsem se nedopátrala, proč se tomu tak říká. Ale mám pocit, že krátce ořezaným tužkám se říká právě podle těhle špačků.

A mimochodem, vůbec jsem neměla na mysli, že by ta doba byla něžnější, či co. Spíš jsem chtěla připomenout ty hry, které doprovázely (s výjimkou školky) jednoduché říkanky nebo popěvky. Právě proto, že bezpochyby s poesií souvisí.

Naty (Stálý,Redaktor)

Trochu jinak, Martine, je vidět, že už jsi jiná generace a taky kluk. Holkám ty hry asi vydržely dýl, soudě podle připojených poznámek.

Každý ten zhruba dvojřádek, či řádek, je jiná hra, jako:

Slepá bábo, kam tě vedu?

Do kouta. Co v tom koutě?

Kohouta. Co v tom kohoutě?

Klubko. Co v tom klubku?

Nit. Tak si mě slepá bábo chyť.

Tím se roztáčel někdo se zavázanýma očima dokolečka, aby ztratil orietaci a pak chytal ostatní po zvuku.

Nebo:

Pan čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku... a teď se řekla barva, a kdo ji neměl na svém nebo sousedově oblečení a nechytil se za ní, musel vypadnout.

Školky se hrály s míčem, nebo se švihadlem a měly složité pravidlo sestav, které se musely provést několikrát bez chyb. To musela mít každá holka v malíčku.

A ta písmenka?

To se říkalo. Přijela babička z Číny, přivezla škopíček špíny, a v něm plavalo písmeno...a teď začal někdo v duchu odříkávat písmena abecedy, jiný řekl dost, a vyšlo ttřeba P. A pak se kladly otázky jako, co jsi měl k snídani, co máš na sobě, koho miluješ, co nejradši děláš, a každý směl odpovídat jen slovem, které začíná na P. Kdo nevěděl, vypadl ze hry.

Atp. Je tam, jestli se nepletu, zmíněno tak 8-10 her.

Naty (Stálý,Redaktor)

Je to popěvek. Až se uvidíme, zapreluduju.

Děvčata obcházejí jednu vybranou v kruhu, drží se za ruce a zpívají text:

Eliška, Eliška, nebyla pyšná, ona si s děvčaty (na něco, snad na jahody) vyšla.

Eliško, Eliško, poskoč si trošku, vyber si z kolečka nejmilejší družku,

kterou ráda máš.

No a "Eliška" si poskočí, s jednou z kruhu se chytne křížem za ruce a točej se rychle dokola, zatímco ostatní zpívají:

Ona se točí, má modré oči, ona se točí dokola. A pak je "Eliška" zase ta druhá, atd. atd.