aq. BoBB (Občasný)

Milý Bobře,

Když jsem si přečetl, tvou poznámku, která mě donutila se zamyslet, napadlo mě, kam tohle všechno vede, o čem to teda vlastně je a proč takové věci řešíme. Během toho jsem si vzpomněl na ten citát Braň pravdu, chraň pravdu, hledej pravdu atd.. No, jo, ale kde ji člověk má hledat, když se vzájemně míjíme už jen v námětech diskuze. Mám totiž pocit, že po tvé poznámce se začínáme míjet v zásadních otázka a bodech. Ty mě stylizuješ do role mentora, následovně si dáš akademický odstup, a vzápětí presentuješ svůj čtenářský deník, včetně odvolání na svůj obor.V některých směrech mi připomínáš Willa Huntinga, z Dobrého Willa Huntinga. A stejně jako Robin Williams se ptám, co je ale z tebe? Co vymyslíš ty? Místo eklektického argumentování, přebírání cizích myšlenek a kompilování je do argumentačních celků. Proto teď trošku jinak. Uspořádáme styl diskuze, neboť z akademických odstupů se mi dělá zle… odpusť, pokud si získal pocit, že ti chci něco vtloukat do hlavy, nebo tě do něčeho šroubuji.

Základní úskalí je v tom, že chci po tobě, abys rozlišoval, to co je psáno v textu Deníků, a zároveň co je psáno v poznámkách. Nevím, jestli to rozlišuješ, nebo je to tak nečitelné, ale budiž. To co čteš, nejsou Mé problémy. Neboj své problémy ti nenabízím, zřejmě je to velké nedorozumění, nebo tvá forma obrany otevřít se něčemu jinému, než je zažité? Za druhé TOTO není můj soukromý deník, ale to už jsi snad pochopil. Za další, tahle část je stará přes 4 roky, možná déle, jsou to mé prvotní literární pokusy, za kterými stojím. Proto když mi je někdo napadne, budu je bránit, přirozeně. Takže pokračování už jsou napsány několik let. Za další jsem rád, že tě to takhle zaujalo a že nad tím tráviš tolik času. Těší mě to a zároveň mi to lichotí. Pana Borgise jsem nečetl, zmínil jsem ho jako reakci na tvůj první příspěvek. Za další odmítám myšlenku že bych snad měl být pro tebe autoritou. Je mi 21, tobě 22, nezlob se na mě, ale opět šroubuješ něco co nikde není…

Pokud tě nezaujal text beru to, akceptuji, ale myšlenku že je laciný, exbicionistický, striktně omítám. Za prvé je snadné plesknout tohle, ale složitější obhájit. Pokud ti pak dále něco vadí na nahotě, nebo otevřenosti striptýzu, je to tvoje věc, ale schválně ji vyhledávat a snažit se ji trestat, mi přijde křesťansky dogmaticky úchylné. Pokud máš dojem, že tohle šroubuji pro změnu já, asi máš pravdu, protože tohle mi z tvých poznámek vyplynulo. Tak o čem to tedy hernajs je?

Pak jsi zmínil že jsem nereagoval na otázku vztahu myšelní a skutečnosti. Nereagoval jsem na to, protože v rámci diskuze, která prozatím proběhla mi to nepřišlo to nejzásadnější na co jsem chtěl reagovat. Tak snad později…. Ale neboj, vrátím se k tomu. Zásadnější mi kupříkladu přislo to, že jsi zhodnotil formu – čili deník a né samotný obsah. Ehm, promiň, zhodnotil jsi ho jako laciný… tvůj názor. Je to, jak kdybych odsoudil tebe, za to jak vypadáš, a ne za to co plodíš. Jednodušeji, zhodnotil jsi knihu dle obalu, a na to jsem háklivý pro změnu já. Ale tohle už je více méně jen a jen o mě, a tebe přeci mé problémy nezájimají.
Teď se vrátím ke vztahu myšlení a realitě. Domnívám se že mezi těmito složkami funguje symbióza, myšlení je odraz reality, protože realita nabízí myšlení podněty. Myšlení a fantazie ten obraz přijme, zpracuje a přenese zpět do reality. Proto zastávám názor že realita je neméně zajímavá jako myšlení. Jedno následuje druhé a jedno se bez druhého neobejde. Poskytnu krásný příklad z psychologie – Pokud dítě během svého vývoje nemá dostatek podnětů ke svému rozvoji, tak se v mozku nevytvoří dostatečný počet synoptických vazeb. Což, zjednodušeně řečeno, vede k tomu, že v budoucnu jedinec nebude schopen dohnat deficit, a produkovat produkty (myšlenky)stejných kvalit, jako jedinec, který těch podnětů z okolí měl dostatatek. Za další, pokud myšlení nefunguje v souladu s okolím, jedná se z největší pravděpodobností o poruchu – viz. schizofrenie. Může se to zdát příliš zjednodušené, ale osobně nemám potřebu plácat se v tomto začarovaném kruhu, které nemá řešení.

Takže milý Bobře, tímto bych ukončil tady tohle a jako přídavkem přidávám pokračování deníků. Zdar a sílu při hledání absurdna…