MŮJ RŮŽOVÝ ŽIVOT
MA VIE EN ROSE
Belgie/Francie/Velká Británie, 1997
režie: Alain Berliner
91%
Snímek o odlišnosti, schopnosti tolerance a dětské fantazii.
Námět
Malý Ludvík Fabre (Georges Du Fresne) se právě s rodinou přestěhoval do jiného města. Když rodina uspořádá hostinu pro nové sousedy, Ludvík se převleče do dívčích šatů, což všichni vnímají jako malou výstřednost. Jeho nezvyklá záliba v sukních, panenkách a ženském líčení však neustává, což nesou těžce nejen rodiče, ale především netolerantní okolí. Ludvík se přesto snaží zůstat sám sebou.
Hodnocení
Příběhů lidí s menšinovou sexuální orientací, kteří se se střídavými úspěchy vyrovnávají se svým handicapem, bylo již natočeno dost, Berlinerův snímek však tento problém sleduje z filmem dosud neprozkoumané pozice nikoli dospělého či dospívajícího člověka, ale takto orientovaného malého chlapce.
Základem úspěchu filmu se stal věrně zachycený příběh rodiny, která se nejprve snaží proti synově odlišnosti bojovat, aby nakonec zjistila, že tato odlišnost nesmí být důvodem pro to, aby se od něj odvracela a nemilovala ho. Takový příběh by mohl svádět ke zbytečnému finálnímu patosu, kterého se ale Berlinerův a Chris Vander Stappenův scénář dokázal stoprocentně vyvarovat. Neútočí tak prvoplánovitě na city Hollywoodem odkojeného diváka, ale míří spíše do náročnější části publika, které vedle kvalitního scénáře a hereckých výkonů ocení především nápaditou Berlinerovu režii a kameru Yvese Cape.
Výbornou záležitostí jsou výpravy do světa Ludvíkovy fantazie, kam chlapec ve vypjatých chvílích utíká a ocitá se ve světě své oblíbené panenky, která se doprovázena půvabnou titulní písní pravidelně objevuje v roztomile holčičích televizních reklamách. Obrazy Ludvíkových dětských snů, jejichž reklamně sytá pastelová barevnost kontrastuje s jinak chladnými barvami reálného světa, jsou zřejmě nejpůsobivějšími okamžiky a patří k vrcholům Berlinerova filmu.
Co se hereckých výkonů týče, nedočkáme se žádného výrazného překvapení, což na jednu stranu potěší, na druhou nás to vůbec nemusí mrzet, neboť herci ve svých rolích působí jistě a dokáží vzbudit potřebné sympatie; příkladem může být Hélène Vincent v roli Ludvíkovy babičky Élisabeth, která jediná stojí od začátku na Ludvíkově straně. Samotný Georges Du Fresne více než ze zjevného hereckého talentu těží ze své charismatické dětské tváře, která dokonale koresponduje se svěřenou Ludvíkovou postavou. Umí se nevinně smát, nechápat, proč se na něj ostatní zlobí, především se ale dokáže věrohodně zasnít.
Alain Berliner ve svém snímku zručně vyvážil sociální drama rodiny a příběh chlapce, který zůstal sám sebou, navíc přidal i působivé vizuální prvky. Po právu pak získal řadu ocenění na mezinárodních filmových festivalech, mimo jiné Křišťálový glóbus - hlavní cenu poroty na MFF v Karlových Varech roku 1997.
