|
tenhle pán už nemá oči,
neměl pro ně využití,
odešly pryč,
strom se jim zdál mnohem lepší,
pozoroval, prý, už duší,
snad uvidí mnohem víc,
víc, než lidé představit si umí,
strom nevidí jenom obal,
ale i to pod tím vším,
prozkoumá si lidskou duši,
nebo třeba blbej květ,
bude rád za každou chvíli,
kdy se něco naučí,
něco málo o světě,
o tom krásném, rozmanitém,
ráji všeho živého,
ale ten se ,bohužel,
kus po kousku rozpadá,
po chvíli se proboří už,
až do patra nejnižšího,
pomocí těch okatejch,
necitlivejch člověků.
|
|
|