skoro jsem oslepl
dávno přestal počítat omrzliny
přes nekonečné ledové tabule
se strachem ochromenou smečkou
něco mě táhlo, nutilo jít dál
přečkávat sněhové bouře v opuštěných stanicích
pročítat zaprášené deníky dobrodruhů
už pár týdnů jsem se neoholil
a rybí maso už nebudu jíst ani o vánocích
teď sedím s ostatními na základně
liju do sebe jeden grog za druhým
usínám v půlce slova
ve snu mě kdosi zbavuje obvazů
prudkým trhnutím, jediným pohybem
stojí přede mnou a mlčí
konečně vidím tu stokrát prokletou
jsem sám tváří v tvář
polární záři
|